Na okrajích křemencové desky původně vznikaly mrazové sruby, ale její dnešní podoba je silně ovlivněna činností člověka. Po severním a východním obvodu jsou stále dobře rozeznatelné valy pravěkého sídliště a strmé jížní stěny a pod nimi ležící suťová pole jsou pozůstatkem těžby křemence, stejně jako četné jámy na vrcholové plošině. Podél severozápadního okraje desky prochází linie výskytu hematitem zbarvené křemenné žiloviny, místy s páskovanou strukturou. Vyskytují se zde i bloky slepenců obsahující valouny a úlomky hornin podložního krystalinika, pojené hematitem zbarveným křemenem. V roce 1986 byla lokalita vyhlášena přírodní památkou a jakýkoliv sběr fosílií a minerálů na primárním nalezišti je zakázán. Fosílie je, ale možno sbírat po celé délce cesty, vedoucí k nalezišti, nebo v sutinách a jamách na jižním úbočí mimo chráněné území.