HISTORIE HORNICTVÍ V HOŘE SVATÉHO ŠEBESTIÁNA

Založení osady Passberg je v historických pramenech uváděno velmi nejednotně a to od konce 13. století až po druhou polovinu 14. století. S největší pravděpodobností je ale její vnik svázán s rozhodnutím krále Václava IV., který roku 1380 na žádost Řádu německých rytířů v Chomutově, přeložil obchodní trasu z Čech do Saska přes Chomutov, Křimov a Rietzenhain. Na vojensky výhodném místě chráněném od hranic údolím a neprostupnými rašeliništi, která se rozkládají po obou stranách cesty, zde nechal zřídit celní stanici. Existence obchodní cesty je však na saské straně doložena již v roce 1150. Na české straně procházela z Chomutova přes Krásnou Lípu, Křimov, Novou Ves směrem na Rietzenhain, tedy výlučně přes obce v majetku Řádu německých rytířů.
 
Z doby nedlouho před založením celní stanice pochází pověst o Janu Rotlevovi, který prý v okolí těžil stříbrné rudy, podle některých podání dokonce zlaté. Jan Rotlev byl ve své době velice významným pražským měšťanem, důlním podnikatelem, vlastníkem zlatých dolů v Jílovém a později i mincmistrem v Kutné Hoře. Jeho činnost zde, je pověstí datována do roku 1364 a pokud si odmyslíme zmínku o zlatě, která je zřejmě pouhým odleskem tehdejší slávy Rotlevových dolů v Jílovém, je velice pravděpodobné, že se jako báňský podnikatel o zdejší nálezy stříbra přinejmenším zajímal, pokud zde sám neprováděl průzkumy, nebo dokonce těžbu. Je také možné, že legenda má základ až v letech 1370-1375, ve kterých Jan Rotlev zastával úřad mincmistra, který v sobě obnášel soudní a správní pravomoci svěřené panovníkem v oblasti ražby mincí a správy horních měst. Jeho činnost pak mohla být spíše úřední povahy, případně obojí. Někdy je také uváděn letopočet 1384, ale to byl Jan Rotlev již po smrti.
 
Přízeň krále k Řádu německých rytířů netrvala dlouho a po dvaceti letech roku 1401 obchodní stezku vedoucí přes jejich panství zakázal. O deset let později pak řád ze země zcela vykázal a zabavil mu veškerý majetek, který propůjčoval různým pánům, i když podle práva stále zůstával ve vlastnictví řádu. Nadcházející období husitských válek osadě příliš nepřálo. V jejich průběhu, kdy krajem několikrát táhla vojska husitská i německá, byla osada pravděpodobně roku 1437 zničena husity. Útěchou a podnětem k dalšímu rozvoji pak bylo opětovné povolení obchodní stezky roku 1457 králem Ladislavem I.
 
Lepší časy nastaly až po roce 1488, kdy Beneš z Veitmíle získal od Řádu německých rytířů do vlastnictví celé jejich chomutovské panství včetně osady Passberg. Po Benešově smrti připadl majetek společně několika dědicům, ale roku 1529 je v držení už jen posledního z nich, Šebestiána z Veitmíle. Ten obci uděli celou řadu výhod a zasloužil se o rozvoj zdejšího hornictví, které v jeho době dosáhlo zřejmě nejvyššího rozkvětu. Působil i na celé řadě dalších míst v Krušných horách, kde se těžily stříbrné i jiné rudy, nejvíce však zde v Passbergu. V letech 1542-1544 zastával funkci nejvyššího mincmistra a o dva roky později jako nejvyšší hejtman českého vojska vtrhl do sousedního Saska proti Šmalkadskému spolku německých knížat. Za to se mu Sasové o rok později pomstili a na oplátku vthli do Čech a dobyli Loket a Chomutov. Císař Ferdinand I. se mu ale za jeho zásluhy odvděčil potvrzením dřívějších privilegií, zatímco ty, kteří váhali táhnout proti Sasům, nebo se dokonce stavěli na jejich stranu, tvrdě trestal. Šebestián zemřel roku 1549 a jeho majetek zdědil syn Jan. V roce 1558, ze kterého pochází nejstarší dochovaná písemná zmínka o osadě, ji Jan povýšil na městečko a pojmenoval po svém patronu Sanct Sebastianberg. Roku 1560 prodal Jan chomutovské panství Ferdinandu Tyrolskému, synovi císaře Ferdinanda I.
 
Zdejší ložisko stříbrných rud ale nebylo nikterak velké a vůbec se nemohlo srovnávat se sousedními revíry v Přísečnici, Vejprtech, nebo v Hoře Svaté Kateřiny. Brzy tak byly vydobyty jeho nejbohatší a snadno přístupné partie. Bylo nutné postoupit do větších hloubek a také hledat nové doposud netěžené žíly. O tom svědčí dochovaná korespondence mezi Jáchymovským Horním úřadem a císařem Františkem I. Z roku 1561 pochází nejstarší písemná zpráva o zdejších dolech, ve které Jáchymovští horní úředníci popisují prohlídku dříve těžených stříbrných a cínových žil a jejich možné vyhlídky do budoucna. K povzbuzení těžby doporučují udělení horních svobod a navrhují vypsání odměn za nálezy nových žil. Zároveň také žádají o finanční pomoc na dokončení dědičné štoly a opravu hutě a stoupy, o které doslova tvrdí, že je na spadnutí. Na základě této zprávy vydal císař roku 1561 listinu, která obsahuje práva a povinnosti, podle kterých mají být město a doly spravovány a zavádí systém odměňování za nálezy nových žil podle jejich výnosnosti. Ale již roku 1562 si šebestiánský rychtář stěžuje v dopise císaří, že přes uvedená opatření nikdo nemá zájem se v Sebastianbergu usadit a podnikat ve zdejších dolech. Žádá proto o vyslání odborníků, kteří by posoudili zda jsou doly správně vedeny a pomohli je přivést k rozkvětu. Císař žádost a zprávu o stavu dolů předává roku 1568 Tyrolské komoře a hornímu úřadu k prověření. Odpověď je však jen všeobecná a radí císaři, aby dále byl důl řízen podle Jáchymovského horního práva a dosvědčuje poctivost a dobré úmysly zdejších horních úředníků. Podle zprávy rychtáře se v tomto roce těžilo na 6 dolech a na dvou dalších místech se o těžbě uvažovalo, pouze jeden důl ležel ladem.
   
Roku 1571 se majiteli města stávají Lobkovicové. Za Bohuslava Felixe a jeho syna Bohuslava Jáchyma, kteří podporovali protestantsví, město díky obchodu s nedalekým Saskem hospodářsky vzkvétalo. Ale díky tvrdé rekatolizaci dalšího z majitelů, Jiřího Popela z Lobkovic, město i doly značně upadly a mnoho obyvatel a zkušených horníků raději odešlo za hranice. Nedlouho poté, roku 1594, je Jiří Popel z Lobkovic obviněn z podněcování vzpoury proti Rudolfu II. a ten mu Sebastianberg i veškerý ostatní majetek zabavuje. Ve snaze pomoci dolování, povýšil císař Sebastianberg roku 1597 na královské horní město. Současně s tím vydal horní řád a poskytl městu celou řadu výhod a dočasně odpustil daně. Jeho bratr Matyáš pak roku 1617 povolil městu vykoupit se z poddanských povinností.
 
Veškerou snahu ale ukončila třicetiletá válka (1618-1648), kdy městem mnohokrát procházela nepřátelská i císařská vojska a bez rozdílu drancovala, plenila a nechávala vydržovat své oddíly z majetku města a jeho obyvatel. Přímo z této doby se žádné zprávy o dolech nedochovaly. V jednom pozdějším dokumentu z roku 1746 však autor uvádí, že podle velmi staré knihy uložené v Sebastianbergu byly doly v době třicetileté války zcela opuštěny. Více jak sto let tedy doly ležely ladem, nebo v celém revíru pracovalo jen několik málo horníků, jak je psáno ve visitační zprávě z roku 1665.
 
Následujících 80 let nejsou o obci ani dolech žádné zprávy, až ve dříve zmíněné zprávě z roku 1746 jsou popisovány práce na některých obnovených dolech a těžkosti při ražbě stále nedokončené dědičné štoly, která měla podsednout nejvýznamnější dobývky na Císařském pásmu přibližně v hloubce 50m a umožnit tak těžbu bez nákladného čerpání vody. Státem podporované pokusy o obnovu těžby v první polovině 18. století však nepřinesly žádné významné výsledky. Po Sedmileté válce (1756-1763) pak několik desetiletí opět nejsou o dolech žádné dochované zmínky. V jejím průběhu byl Sebeastianberg několikrát vydrancován pruským vojskem a roku 1762 i zčásti vypálen. V další válce mezi Rakouskem a Pruskem vtrhli roku 1778 přes Sebestianberg do Čech Sasové, kteří obsadili Chomutov, ale ještě téhož roku byli hnáni zpět císařskou armádou táhnoucí na Marienberg. Taková doba finančně náročnému dolování s nejistým výsledkem a navíc v blízkosti nepřáteské hranice vůbec nepřála.
 
Další pokusy o průzkum a těžbu se odehrály až na přelomu 18. a 19. století. Od roku 1790 do roku 1805 byla ražena průzkumná štola Leopold, jejíž mapa z roku 1804 se dochovala. Z přibližně stejného období se dochovala i mapa zachycující dvě varianty nové dědičné štoly plánované buď z údolí jižně od Nové Vsi, od soutoku Šebestiánky s potokem od Výsluní, nebo z dolu Svaté Trojice u mlýna pod Celnou (dnešní restaurace). Plány umožňující na Císařském pásmu dosažení hloubky přibližně 150m v úrovni zamýšlené dědičné štoly byly přímo velkolepé, ale pro malé ložisko velikosti Sebastianbergu zcela nerealizovatelné. Podobného rozsahu jsou například dědičné štoly Klement ve Vejprtech, nebo Dům Rakouský v Přísečnici, což jsou důlní revíry nesrovnatelně větší a bohatší.
 
Napoleonské války (1803-1815) Sebastianberg významně poznamenaly i přesto, že přímo zde žádné boje neprobíhaly. Velké bitvy se odehrávaly na území dnešního Německa a přes Sebastinberg i okolní obce procházely statisícové císařské i spojenecké armády, zejména roku 1813. Byl tudy dopravován vojenský materiál, zásoby a zpět byli převáženi ranění. Přestože se k válečné bídě a epidemiím přidala i dlouhodobá nepřízeň počasí, jsou další pokusy o obnovu těžby uváděny již z období mezi roky 1818 a 1825, kdy byl obnoven provoz na dolech Matyáš a Leonard.
 
V roce 1811, ne však v důsledku válečných událostí, došlo k obrovskému požáru Přísečnice, kdy shořely více jak tři čtvrtiny domů včetně radnice s archivem přísečnického horního úřadu, pod který Sebestianberg v té době patřil. Byly tak zničeny veškeré důlní dokumenty a do dnešních dob se zachovaly pouze ty, které byly z různých důvodů uloženy v jiných archivech (Jáchymov, Praha, Vídeň). Převážnou část historie zdejších dolů je tak možné odvodit pouze z těchto zlomků a regionálních dějinných souvislostí.
 
V roce 1857 se o Sebastianbergu zmiňuje geolog Johann Jokély ve své práci o střední části Krušných hor. Právě z tohoto díla pocházejí informace o provozu na dolech Matyáš, Leonard a Leopold z konce 18. a první poloviny 19. století. Uvádí i stará zaniklá důlní díla, ale bez bližších podrobností. Na jeho práci navazuje v roce 1941 Lothar Eiselt a doplňuje další neúspěšné pokusy konané v letech 1880 - 1890 a pak také krátce před první světovou válkou. Tehdy byla obnovena štola na Císařském pásmu, ale po vypuknutí války v roce 1914 opět opuštěna.
 
Na konci druhé světové války byly v květnu roku 1945 zničeny poslední zbytky původních historických dokumentů uložené na zdejší radnici.
Poslední důlní činností pak bylo částečné zmáhání několika starých děl a hloubení šachtic při geologickém průzkumu ložisek rud v Krušných Horách v letech 1957-58. Žádné významné nálezy však učiněny nebyly. Na ložisku probíhal v 80. letech ještě geologický průzkum zaměřený na fluorit, též s negativním výsledkem. V současnosti probíhá pouze sledování stavu historických i novodobých důlních děl z hlediska bezpečnosti a vlivu na životní prostředí.

Martin Kunz


Literatura:

BINTEROVÁ, Zdena, et al. Obce Chomutovského okresu. Chomutov : Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 301 s.
BINTEROVÁ, Zdena, et al. Dějiny Chomutova. Vyd. 2. Chomutov : MěÚ Chomutov, 2004. 199 s.
RAK, Petr. Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku. Městské knihy s.r.o., 2003. 287 s.
PINTA, Václav. Starými stezkami tajemným Krušnohořím. Beroun : MH, 2004. 103 s.
JOKÉLY, Johann. Die geologische Beschaffenheit des Erzgebirges im Saazer Kreisenin Böhmen : Jahrbuch der k.k.geol.Reichsanstalt., 1857.
PÖSCHL - HAUK. Grund und Seiger Riss über den Gemeind Leopoldischurfstolln in Sebastianberg : Půdorys a nárys průzkumné štoly Leopold v Hoře Svatého Šebestiána., 1804., Národní archiv Praha SMMP 463
LEIBERGER. Grund und Saiger Riss Des Heil. Dreyfaltigkeiten Stollns und Kayser Zugs bey Sebastianberg : Půdorys a nárys štoly Nejsvětější Trojice a Císařského pásma u Hory Svatého Šebestiána., počátek 19. stol., Národní archiv Praha SMMP 469
KOŘAN, Jan. Mapa starých hornických prací v okolí Hory Svatého Šebestiána., 1947.
MEDER, Karl. Komotauer Heimatkunde - Místní a pomístní názvy : sešit č.10., 1930.
EISELT, Lothar Maria. Komotauer Heimatkunde - Těžba kovů a jejich ložiska : sešit č.23., 1941.
JANGL, Ladislav. Rešerše archivního materiálu pro lokalitu Hora Svatého Šebestiána. : Ústřední ústav geologický, Kutná Hora, 1959. 13 s. 1 p.
JUST, Jiří. Geologie a mineralogie ložiska Hora Svatého Šebestiána v Krušných horách. Přírodovědecká fakulta University Karlovy, Praha, 1959. 79 s. 9 p.
TVRDÝ, Jaromír. Závěrečná zpráva úkolu Hora Sv. Šebestiána - aktualizace HDD. Martin Štěřík, GP sdružení pro geologii, Karlovy Vary, 2007. 10 s. 3 p.
29.03.2012 20:50:00
Mathiass
Copyright © Martin Virt 2007-2017, when no specific author is mentioned.
All rights reserved by authors, except when otherwise stated.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one