DOLY CHOMUTOVA A OKOLÍ III.

Jak jsem se už v minulém díle zmínil, nahradil důl Julius na přelomu 19. a 20. století požárem poškozený důl Karel v zásobování Mannesmannových válcoven trub uhlím. Důl byl založen poblíž dnes již neexistující obce Michanice, nedaleko silnice z Chomutova do Údlic, která dnes nese jméno Dukelská ulice. Později byl přejmenován na Jan Žižka, což je mimochodem ten samý chlap co vypálil Chomutov, ale budiž, asi k tomu tenkrát měl své důvody.
V archivech se dochovala poměrně bohatá výkresová dokumentace a tak je možné zrekonstruovat vývoj areálu dolu od doby krátce po jeho vzniku až po ukončení těžby.
Na tomto plánku je stav z roku 1908, kdy se celý areál sestával pouze z několika budov spojených s válcovnami visutou lanovkou. Součástí dolu byla také malá elektrocentrála dostačující nejvýše pro vlastní potřebu dolu. Možná se po otevření celého plánku podivíte, proč je kolem tolik prázdného místa. Je to proto, že všechny následující plánky zobrazují shodné území a tento prostor bude v dalších etapách vývoje dolu také zastavěn.
Zanedlouho poté byly doplněny kolejové tratě a vlečkou byl propojen i důl Karel. V několika etapách byla rozšířena elektrárna, která pak dodávala proud nejen dolu Julius, ale i válcovnám. Využití budov se s postupující výstavbou také měnilo, tam kde dříve bývala kotelna a elektrocentrála, byly v tuto dobu např. sklady, nebo cáchovna. Přibylo také mnoho nových budov. Na obrázku je stav areálu okolo roku 1958. To už se důl jmenoval Jan Žižka, přesněji od roku 1946.
V 70. letech prošel důl velkou modernizací. Byla vyhloubena nová těžní jáma a postavena třídírna s dopravníkovými mosty. Zrušena byla většina původních budov i visutá lanovka s pohonnou stanicí a doprava přešla plně na kolejovou. Byly postaveny nové kanceláře, šatny a koupelny, které byly s těžní budovou spojeny krytým mostem pro přechod mužstva. Z budovy elektrárny se stalo něco se záhadným názvem „Renovace VTŽ". Postupem času přibylo i zdravotní středisko, závodní jídelna a bývalá ubytovna se v souladu s dobou změnila na sídlo Lidových milicí. Takto vypadal areál po ukončení provozu v roce 1993.
Po ukončení provozu byla těžební a úpravárenská zařízení demontována a areál přeměněn na průmyslovou zónu. Pro mnohé stavební objekty už nebylo dalšího využití a byly odstraněny, jako například budova bývalé elektrárny, šatny, koupelny a některé administrativní budovy. Naopak zůstaly zachovány obě těžní budovy i se strojovnami, které slouží jako výrobní a skladovací haly. Místa, kde stávaly těžní věže, ale poznáte už jen podle výstražné cedulky a na leteckých snímcích podle čtvercových „záplat" na střechách.
Bohužel, se mi nepodařilo pořídit snímky přímo v areálu, ani z jeho bezprostřední blízkosti, kde tomu brání bujná vegetace. Proto nezbylo než počkat do zimy a vyfotit panorama bývalého důlního závodu z jediného možného místa, z cesty vedoucí k fotovoltaickým plantážím. Naštěstí je cesta trochu vyvýšená, takže záběr nekazí ostnaté dráty ani bezpečnostní kamery, i když pohled na řady panelů také není nijak úchvatný.
Zcela vlevo je přízemní budova původně sloužící Lidovým milicím, na ní navazuje oranžová vrátnice, dále vpravo od stromů je strojovna č.1, kterou částečně zakrývá třípatrová budova strojovny č.2, zprava na strojovnu navazuje přízemní rozvodna, kterou téměř celou zakrývá v popředí stojící kompresorovna. Nejvyšší stavba v pozadí je šachetní budova č.2. Za divně pokroucenými jehličnany jsou zámečnické a elektrikářské dílny a úplně vpravo jsou v pozadí vidět sklady.
Zcela vlevo je přízemní budova původně sloužící Lidovým milicím, na ní navazuje oranžová vrátnice, dále vpravo od stromů je strojovna č.1, kterou částečně zakrývá třípatrová budova strojovny č.2, zprava na strojovnu navazuje přízemní rozvodna, kterou téměř celou zakrývá v popředí stojící kompresorovna. Nejvyšší stavba v pozadí je šachetní budova č.2. Za divně pokroucenými jehličnany jsou zámečnické a elektrikářské dílny a úplně vpravo jsou v pozadí vidět sklady.
Přestože je to jen něco málo přes dvacet let, co byl důl uzavřen, velice těžko se dnes shánějí jakékoliv dobové fotografie z posledních let jeho provozu. Několik se mi jich ale přece jenom podařilo najít v mosteckém archivu.
Fotografie z rekonstrukce dolu na počátku 70. let. Nová těžní věž již stojí, ale z šachetních budov je v době pořízení snímku hotov pouze skelet. Zcela vlevo je vidět střechu budovy "Renovace VTŽ" se světlíky (původně kotelna elektrárny), před ní je střecha dílen, které budou později zbourány a vpředu uprostřed a na levé straně snímku je několik skladištních budov. Pod spodním okrajem snímku vede železniční vlečka lemovaná typickými "nádražáckými" lampami, kousek jí je vidět v pravém rohu.
Fotografie z rekonstrukce dolu na počátku 70. let. Nová těžní věž již stojí, ale z šachetních budov je v době pořízení snímku hotov pouze skelet. Zcela vlevo je vidět střechu budovy "Renovace VTŽ" se světlíky (původně kotelna elektrárny), před ní je střecha dílen, které budou později zbourány a vpředu uprostřed a na levé straně snímku je několik skladištních budov. Pod spodním okrajem snímku vede železniční vlečka lemovaná typickými "nádražáckými" lampami, kousek jí je vidět v pravém rohu.
V počátcích existence dolů Julius a Karel byly k dobývání uhelné sloje používány metody komorování a pilířování. Ty ale byly na konci 50. let nahrazeny metodou stěnování. Na snímku je zachycen stěnový porub vybavený ocelovou výztuží a hřeblovým dopravníkem. Role pletiva neslouží k odchytu permoníků, ale v případě, že je mocnější sloj těžena ve dvou lávkách, je pletivo pokládáno na počvu svrchní lávky a s postupujícím porubem zavaleno. S odstupem několika desítek metrů za porubem svrchní lávky se pohybuje porub dobývající spodní část sloje a dříve položené pletivo zabraňuje propadávání materiálu mezi výztuží ze závalu po první lávce. Svrchní lávka takovouto ochranu nepotřebuje, protože má nad sebou celistvou horninu.
V počátcích existence dolů Julius a Karel byly k dobývání uhelné sloje používány metody komorování a pilířování. Ty ale byly na konci 50. let nahrazeny metodou stěnování. Na snímku je zachycen stěnový porub vybavený ocelovou výztuží a hřeblovým dopravníkem. Role pletiva neslouží k odchytu permoníků, ale v případě, že je mocnější sloj těžena ve dvou lávkách, je pletivo pokládáno na počvu svrchní lávky a s postupujícím porubem zavaleno. S odstupem několika desítek metrů za porubem svrchní lávky se pohybuje porub dobývající spodní část sloje a dříve položené pletivo zabraňuje propadávání materiálu mezi výztuží ze závalu po první lávce. Svrchní lávka takovouto ochranu nepotřebuje, protože má nad sebou celistvou horninu.
Na hřeblovém dopravníku se pomocí vrátku pohybuje brázdící stroj, který svými rameny a rotující tyčí opatřenou břity rozrušuje uhelnou sloj. Nejedná se o plně mechanizovaný důlní kombajn používaný v pozdějších dobách, proto na horníky zbývalo stále dost práce s nakládáním rubaniny na dopravník. Snímek je pořízen v okamžiku, kdy horníci pomocí lana vrátku odklonili rameno stroje a dřevěnými odkory zajišťují strop nad vyrubaným prostorem. Snímek není datován, ale podle přileb pochází z 50. až 60. let, kdy se tento typ označovaný jako "želva" používal.
Na hřeblovém dopravníku se pomocí vrátku pohybuje brázdící stroj, který svými rameny a rotující tyčí opatřenou břity rozrušuje uhelnou sloj. Nejedná se o plně mechanizovaný důlní kombajn používaný v pozdějších dobách, proto na horníky zbývalo stále dost práce s nakládáním rubaniny na dopravník. Snímek je pořízen v okamžiku, kdy horníci pomocí lana vrátku odklonili rameno stroje a dřevěnými odkory zajišťují strop nad vyrubaným prostorem. Snímek není datován, ale podle přileb pochází z 50. až 60. let, kdy se tento typ označovaný jako "želva" používal.
Tento snímek zachycuje modernější typ mechanizované hydraulicky ovládané výztuže stěnového porubu používané od 60. let. Na rozdíl od předchozích typů jí není nutné při postupu porubu demontovat. Pomocí hydraulických pístů je možné celý porub posouvat po jednotlivých segmentech i s hřeblovým dopravníkem.
Tento snímek zachycuje modernější typ mechanizované hydraulicky ovládané výztuže stěnového porubu používané od 60. let. Na rozdíl od předchozích typů jí není nutné při postupu porubu demontovat. Pomocí hydraulických pístů je možné celý porub posouvat po jednotlivých segmentech i s hřeblovým dopravníkem.
Na tomto snímku je zachycena ražba chodby pomocí zásekového stroje, to je zjednodušeně řečeno taková bytelnější motorová pila na otočném rameni. Oproti ražbě s využitím trhací prací tento způsob nenarušuje okolní horninu a tím zvyšuje odolnost díla vůči důlním tlakům.
Na tomto snímku je zachycena ražba chodby pomocí zásekového stroje, to je zjednodušeně řečeno taková bytelnější motorová pila na otočném rameni. Oproti ražbě s využitím trhací prací tento způsob nenarušuje okolní horninu a tím zvyšuje odolnost díla vůči důlním tlakům.
V Chomutovském oblastním muzeu mají také uloženo několik historických fotografií. Nejsou sice datovány, ale porovnáním se stavební dokumentací zachycují podobu dolu, které důl dosáhl v roce 1911.
Nejznámější fotografie dolu Julius použitá i v knize Dějiny hornictví na Chomutovsku. Ve pořadí zleva je budova elektrárny s vyšším komínem na kterou navazuje kolejová lávka zakončená v úrovni druhého komína výtahem. Tudy se dopravovalo uhlí do zásobníků k jednotlivým kotlům elektrárny. vedle výtahu je budova bývalé kotelny za kterou jsou chladící věže. Dále vlevo se nachází budova třídírny s nákladištěm lanové dráhy. Na ní navazuje dopravní lávka nákladiště kolejové a automobilové dopravy s výtahem, za kterou je budova kanceláří a úplně k pravému okraji fotografie směřuje lávka pro odvoz hlušiny na haldu.
Nejznámější fotografie dolu Julius použitá i v knize Dějiny hornictví na Chomutovsku. Ve pořadí zleva je budova elektrárny s vyšším komínem na kterou navazuje kolejová lávka zakončená v úrovni druhého komína výtahem. Tudy se dopravovalo uhlí do zásobníků k jednotlivým kotlům elektrárny. vedle výtahu je budova bývalé kotelny za kterou jsou chladící věže. Dále vlevo se nachází budova třídírny s nákladištěm lanové dráhy. Na ní navazuje dopravní lávka nákladiště kolejové a automobilové dopravy s výtahem, za kterou je budova kanceláří a úplně k pravému okraji fotografie směřuje lávka pro odvoz hlušiny na haldu.
Vlevo budova poháněcí stanice lanovky ze které prochází závěsné kolejnice pod budovu třídírny, za kterou se nachází šachetní budova. Za poháněcí stanicí je budova bývalé kotelny a úplně vlevo je výtah dopravní lávky elektrárny. Od třídírny vpravo vede dopravní lávka na nákladiště.
Vlevo budova poháněcí stanice lanovky ze které prochází závěsné kolejnice pod budovu třídírny, za kterou se nachází šachetní budova. Za poháněcí stanicí je budova bývalé kotelny a úplně vlevo je výtah dopravní lávky elektrárny. Od třídírny vpravo vede dopravní lávka na nákladiště.
Detail výstupu lanové dráhy z poháněcí stanice. Vlevo je elektrárna, vpravo třídírna a za poháněcí stanicí je vidět šachetní budovu.
Detail výstupu lanové dráhy z poháněcí stanice. Vlevo je elektrárna, vpravo třídírna a za poháněcí stanicí je vidět šachetní budovu.
Tubínová hala elektrárny dolu Julius byla vybavena pěti turbogenerátory. Každé soustrojí je tvořeno turbínou (vravo u zdi) a elektrickým generátorem (uprostřed místnosti). Vzadu na balkoně je pak vidět "řídící centrum".
Tubínová hala elektrárny dolu Julius byla vybavena pěti turbogenerátory. Každé soustrojí je tvořeno turbínou (vravo u zdi) a elektrickým generátorem (uprostřed místnosti). Vzadu na balkoně je pak vidět "řídící centrum".
dolové-pole.jpg
Jak povrchová, tak ani hlubinná těžba se neobejde bez následků na životním prostředí. I přestože se odehrává desítky metrů pod zemí, zanechává za sebou rozsáhlá území s trvalou změnou možností budoucího využití. Obrázek ukazuje vytěžené částí dobývacího prostoru, který náležel k dolu Julius-Jan Žižka i k jeho předchůdci dolu Karel. Je zcela zřetelně vidět rozsáhlé pokleslé a zaplavené plochy přesně odpovídající vytěženým částem uhelných slojí. Rozhodně ale tyto plochy nelze označit jako zdevastované, i když by se tak mohly jevit vzhledem ke své praktické nevyužitelnosti. Co není využitelné pro člověka, bere si zpět příroda a dnes je toto území významnou mokřadní lokalitou s výskytem desítek zvláště chráněných druhů ptáků, plazů a obojživelníků.

Martin Kunz

Literatura:
DEUTSCH-ÖSTEREICHISCHE MANNESMANNRÖHREN WERKE; BAUUNTERNEHMUN CARL JOHN, Komotau. Endgültige Disposition über die neue Julius-Schachtanlage. 1:200. 1908.
DOLY JANA ŽIŽKY, národní podnik. Situační plán dolu "Jan Žižka z Trocnova" Chomutov. 1:500. 1958.
DOLY VÍTĚZNÉHO ÚNORA ZÁLUŽÍ - Jan Žižka Chomutov. Povrchová situace závodu. 1:500. 1989.
DOLY HLUBINA, Závod Centrum, provoz Jan Žižka Chomutov. Geometrický plán závodu. 1:500. 1993.
STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHIV V LITOMĚŘICÍCH - pracoviště Most: sbírka fotografií, důl Jan Žižka Chomutov.
BÍLEK, Jaroslav, Ladislav JANGL a Jan URBAN. Dějiny hornictví na Chomutovsku. V Chomutově: Vlastivědné muzeum, 1976, 191 s., [17] l. obr. příl.
ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŽBA: Báňské mapy (Geofond) [online]. [cit. 2013-06-29]. Dostupné z: http://www.geofond.cz/wbanskemapy/
ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŽBA: Mapový server [online]. [cit. 2013-06-29]. Dostupné z: http://www.geology.cz/extranet/mapy/mapy-online/mapove-aplikace
Historická ortofotomapa CENIA 2010 a GEODIS BRNO, spol. s r.o. 2010, podkladové snímky VGHMÚř Dobruška 2009. Dostupné z: http://kontaminace.cenia.cz
OBLASTNÍ MUZEUM CHOMUTOV,příspěvková organizace: sbírka báňských map.
OBLASTNÍ MUZEUM CHOMUTOV,příspěvková organizace: sbírka fotografií.
GOOGLE ,GEODIS Brno. Ortofotomapa [online]. [cit. 2013-06-29]. Dostupné z: Google Earth
30.06.2013 23:19:00
Mathiass
Copyright © Martin Virt 2007-2017, when no specific author is mentioned.
All rights reserved by authors, except when otherwise stated.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one